Proč jsem začala blogovat až za polárním kruhem?

Žiju 160 km za severním polárním kruhem ve švédském městě jménem Kiruna. Přesunout se sem z Česka nebylo snadné. Když teď přeskočím rozdílnost jazyka, kultur, stesk po rodině a přátelích, kteří zůstali v Čechách, a zaměřím se na klimatické a krajinné rozdílnosti, můžu svůj velký a smělý životní krok zpětně hodnotit asi takhle:

Zdejší příroda a prostředí se od české malebné krajiny v lecčems liší 🙂 V prostřed temné zimy tu kontinentální chladný vzduch sráží rtuťové sloupce teploměrů doslova na kolena. V nejchladnějších dnech teplota klesá až k -48°C. „Období temna“ trvá něco málo přes měsíc. Za tu dobu se sluníčko schovává tajnůstkářsky pod horizontem – asi proto, abychom si pak více vážili každého jeho pohlazení ve tváři.

V létě je tomu právě naopak. Musíme chodit spát „na hodinky“ nebo jak já ráda říkám „na první zívnutí“. Nezbytným doplňkem všech oken ve všech ložnicích pak musí být poctivá, tmavá, světlem neprostupná roleta nebo jakékoliv jiné vhodné zatemňovací doplňky – mého muže občas škvírky nad závěsem rolety rozčilují natolik, že je ucpává smotanou dekou 🙂

I přesto všechno to tady miluju! Zdejší přírodu nejraději popisuji slovním spojením drsno-krásná, protože ji to prostě dokonale vystihuje. Už déle než pět let se s napjatým očekáváním a příslibem nového dobrodružství znovu a znovu vydávám ven – prozkoumávat Laponsko. Mým hnacím motorem je pocit svobody, nekonečné volnosti, ale zároveň sounáležitosti, kterým mě příroda pokaždé odměňuje. Je to jako droga a musím tu vám i sobě přiznat, že jsem se stala závislou.

Místo odvykací léčby jsem se ale rozhodla začít psát vlastní blog. A proč vlastně? Co mě k tomu žene? Je to touha podělit se s vámi o nespoutanou a divokou krásu lesů, řek a jezer s průzračně čistou pitnou vodou, o majestátnost hor, o chuť morušek, brusinek a borůvek, o zkoumavé pohledy losů a sobů, ale hlavně o ty jedinečné pocity volnosti, nespoutanosti a divokosti, ze kterých člověka často až mrazí.

Chtěla bych vám ukázat, jak hory léčí a příroda dobíjí baterky. Budu moc ráda, když prostřednictvím mých článků a fotek dostanou i ostatní možnost okusit opojnou příchuť poslední evropské divočiny…