Chcete ochutnat opojnou krásu severní Skandinávie a zažít dobrodružství v poslední evropské divočině?
Bojíte se ale, že vám všudypřítomní KOMÁŘI zničí zážitky?
Stáhněte si eBook zdarma a ZJISTĚTE JAK NA NĚ!
Hory, přírodu, dobrodružství a hlavně divočinu miluju! A zvláště za polárním kruhem má tohle všechno opravdu zvláštní a velice osobité kouzlo. Tamější krajina vás pohltí tak intenzivně, že zapomenete na všechno ostatní. Necháte za sebou všechny pracovní povinnosti, péči o domácnost, rodinu a dokonce i děti. Ani si nevzpomenete, že nějaké máte J. Zapomenete na...
Byla zima, asi leden nebo únork, už vlastně ani nevím. Každopádně si pamatuju, že mrzlo až se nosní dírky lepily k sobě. Kamarádka Sanna slavila krásné kulaté narozeniny (pozn. ze solidárních ženských důvodů neuvádím číslo) a my jsme byli s Davidem mezi pozvanými hosty. Sešla se nás slušná partička a k mému milému překvapení i...
Šnečí tempo nebo chválihodný sportovní výkon, při kterém cedíte potůčky potu nejen na čele? Já a moji dva polární souputníci jsme doufali v to první, ale byla nám dopřána varianta číslo dva. Ale co, když svítí sluníčko, tak je přece všude krásně, i když musíte na vrcholu ždímat tričko, no ne? 🙂 Naší nedělní Mekkou...
Jedním z důvodů, proč být zaměstnancem velkého státního podniku v sociálně demokratickém Švédsku jsou PODNIKOVÉ CHATY! 🙂 Sice o ně v té nejlepší sezóně bývá tak trošku tahanice, ale když si člověk pospíší, volný pokojík se většinou někde najde. Tentokrát na nás čekal v 340 km vzdáleném Ritsemu, v blízkosti národního parku Sarek. První velký...
Kiruna. Tohle dnes zhruba 17 tisícové město doslova vyrostlo nad ložiskem magnetitu. Železnou rudu zde začali lidé dobývat již kolem roku 1890 a vzhledem k velikosti ložiska a relativně snadné počáteční dostupnosti povrchovou těžbou se začala osada horníků rychle rozrůstat. Lidé jednoduše přicházeli za prací, a proto bylo 27. dubna roku 1900 oficiálně založeno toto průmyslové, ale i...
Koka, lulo, pitahaya, limonada de coco a café tinto? Cenu si ale musíte usmlouvat sami! To je Kolumbie… Za oknem se střídá déšť se sněhem, nevlídné teploty dotlačí rtuťový sloupeček k pěti, nanejvýš k deseti stupňům a podzimní plískanice mě motivuje leda tak ke gaučingu pod teplou dekou, u dobrého filmu a s pořádným šálkem...
…tahle poetická básnička oblíbeného českého písničkáře Karla Plíhala nese název Rodiče. O těch mých rodičích bych ale, po zkušenosti ze společně strávených dní tady za polárním kruhem, básnila tak trochu v jiném stylu! No posuďte sami. Zimní pobyt v Kiruně absolvovali už před více než dvěma lety. Taťka si sněhové radovánky protkané běžkařskými výpravami, návštěvou ledového hotelu...
Předpověď na úterý a středu slibovala sluníčko a do vůně vzduchu se po deštivém týdnu začal vkrádat příslib termiky. „No proč ne…“, řekla jsem si. Alespoň vyzkouším, jestli je můj velký letní sen vůbec uskutečnitelný. Do svého přeletového „batůžku“ musím poskládat: paraglidingové vybabení: vrchlík, sedačku se záložním padákem, GPS s variometrem, kulový kompas, mapu, helmu,...
Moje babička pracovala celý život jako učitelka, později ředitelka, na základní škole a nejednou dětem vysvětlovala, co to je polární den a noc, jak a proč vznikají a kde se s nimi můžeme setkat. Protože s babičkou chci být v kontaktu i přesto, že nás dělí téměř 3000 km, každý den spolu mluvíme alespoň pár...
Žiju 160 km za severním polárním kruhem ve švédském městě jménem Kiruna. Přesunout se sem z Česka nebylo snadné. Když teď přeskočím rozdílnost jazyka, kultur, stesk po rodině a přátelích, kteří zůstali v Čechách, a zaměřím se na klimatické a krajinné rozdílnosti, můžu svůj velký a smělý životní krok zpětně hodnotit asi takhle: Zdejší příroda...
