Proč jsem začala blogovat až za polárním kruhem?

Žiju 160 km za severním polárním kruhem ve švédském městě jménem Kiruna. Přesunout se sem z Česka nebylo snadné. Když teď přeskočím rozdílnost jazyka, kultur, stesk po rodině a přátelích, kteří zůstali v Čechách, a zaměřím se na klimatické a krajinné rozdílnosti, můžu svůj velký a smělý životní krok zpětně hodnotit asi takhle:

Zdejší příroda a prostředí se od české malebné krajiny v lecčems liší 🙂 V prostřed temné zimy tu kontinentální chladný vzduch sráží rtuťové sloupce teploměrů doslova na kolena. V nejchladnějších dnech teplota klesá až k -48°C. „Období temna“ trvá něco málo přes měsíc. Za tu dobu se sluníčko schovává tajnůstkářsky pod horizontem – asi proto, abychom si pak více vážili každého jeho pohlazení ve tváři.

polarni zima Kiruna

V létě je tomu právě naopak. Musíme chodit spát „na hodinky“ nebo jak já ráda říkám „na první zívnutí“. Nezbytným doplňkem všech oken ve všech ložnicích pak musí být poctivá, tmavá, světlem neprostupná roleta nebo jakékoliv jiné vhodné zatemňovací doplňky – mého muže občas škvírky nad závěsem rolety rozčilují natolik, že je ucpává smotanou dekou 🙂

polarni leto

I přesto všechno to tady miluju! Zdejší přírodu nejraději popisuji slovním spojením drsno-krásná, protože ji to prostě dokonale vystihuje. Už déle než pět let se s napjatým očekáváním a příslibem nového dobrodružství znovu a znovu vydávám ven – prozkoumávat Laponsko. Mým hnacím motorem je pocit svobody, nekonečné volnosti, ale zároveň sounáležitosti, kterým mě příroda pokaždé odměňuje. Je to jako droga a musím tu vám i sobě přiznat, že jsem se stala závislou.

Místo odvykací léčby jsem se ale rozhodla začít psát vlastní blog. A proč vlastně? Co mě k tomu žene? Je to touha podělit se s vámi o nespoutanou a divokou krásu lesů, řek a jezer s průzračně čistou pitnou vodou, o majestátnost hor, o chuť morušek, brusinek a borůvek, o zkoumavé pohledy losů a sobů, ale hlavně o ty jedinečné pocity volnosti, nespoutanosti a divokosti, ze kterých člověka často až mrazí.

Chtěla bych vám ukázat, jak hory léčí a příroda dobíjí baterky. Budu moc ráda, když prostřednictvím mých článků a fotek dostanou i ostatní možnost okusit opojnou příchuť poslední evropské divočiny

DSC_1173_1_2

Lenka Žďánská
Už déle, než 5 let s nekonečnou radostí a nadšením prozkoumávám krásy laponské přírody za severním polárním kruhem, a s půlnočním sluncem nebo polární září nad hlavou otevírám dveře za dobrodružstvím v divočině všem, kteří o tom zatím jen tajně snili. Zajímá vás můj příběh nebo toužíte zažít léto za polárním kruhem na vlastní kůži?
Komentáře
  1. kveta napsal:

    Leničko, krásně napsané doložené parádníma fotkama, velká motivace:-) už se těšíme kudy nás všude provedeš:-) Jsem na Tebe pyšná, žes to dokázala:-)

  2. Lenka napsal:

    Leni…krásné!Hltám tu články jeden za druhým a nechci, aby končil..vlastne se bojím jet prstem dolů po mobilu abych nezjistila ,že dál nepokračuje :)…

    • Lenka Žďánská napsal:

      Jee, děkuju, to se tak krásně čte a je to pro mě parádní motivace k dalšímu psaní <3 Zrovna dokončuju další článek 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Polární novinky

    Zajímají vás novinky a perličky z dobrodružného života za polárním kruhem? Vložte zde váš email a buďte si jistí, že vám nic neuteče :-)

  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky